Grand Fucking Canyon

Ve Vegas jsme jmění nevydělali, spíše naopak.

S prázdnými kapsami odjíždíme ke Grand Canyonu. Cesta vede kolem Hooverovy přehrady po novém mostu, který byl teprve nedávno postaven nad přehradou po toku řeky.

Jedeme prériemi Arizony po nekonečně rovných silnicích známých z mnoha zámořských filmů. U jedné z cest se do našeho vozidla dokonce opřel menší větrný vír.

Za cíl jsme si zvolili západní část Grand Canyonu s turistickou vyhlídkou, kterou provozuje indiánský kmen Hualapai, údajně aby zabezpečil budoucí generace.

Když jsme málem bez zastavení projeli místo bezpečnostní prohlídky, byli jsme řádně zjebáni místním příslušníkem.

Zjištění, že dostat se kamkoliv do blízkosti Grand Canyonu lze jen svozovým autobusem, případně helikoptérou, za tučné výpalné indiánům, nás značně konsternovalo. Celá oblast je oplocena, obehnána ostnatými dráty a střežena. Na vyhlídce se dokonce nesmí fotit a návštěvníci musejí nosit návleky na boty, aby kmenu Hualapai nepoškrábali sklo. Indiánskou nenasytnost a celkové zprznění přírodní památky nehodláme podporovat, otáčíme se a jedeme do prdele.

Do Grand Canyonu se pochopitelně dá dostat i jinudy, ale to už bohužel bylo mimo naše časové možnosti. Takřka rovnou čtyřhodinovou cestu arizonským bezčasím do dnešní noclehárny v Barstow jsme si náramně užili.

U motelu v Barstow nás příjemně překvapil venkovní bazén, který byl oproti zvyklostem otevřen nepřetržitě. Plán na zbytek horkého večera a noci tak byl jasný: pivo a koupačka.