New York

Jedním si můžete být jisti. Pokud letíte někam s letadlem plným Čechů, dočkáte se po přistání masivního potlesku.

Když se na JFK dozvěděli, že jsme dorazili, museli zřejmě přitvrdit kontroly na imigračním. Jinak si totiž neumíme vysvětlit, proč Luděk s Martinem čekali ve frontě 2 hodiny.

Vojta prošel bez komplikací, jelikož už je v USA známá firma. Čekání na kluky si krátil vysedáváním na podlaze letiště.

Operátor recepce se nás při check-inu se zájmem vyptával odkud jsme a jakým jazykem mluvíme. Velice jej zaskočila informace, že v Česku mluvíme česky. Načež se nás ještě – nejspíš ze soucitu – vyptával, jestli máme v České republice vlaky.

Vyčerpáni kulturní výměnou na recepci jsme vyrazili nakoupit do nejbližší vietnamské večerky pivo, abychom ho následně mohli vypít na počest u památníku 11. září. Zakamuflované v papírových sáčcích, samozřejmě. Bez nich bychom se mohli se zlou potázat. Žufánkovu Jablkovici jsme naštěstí měli přelitou do pet lahve od vody z francouzských alp. Další kamufláž už tedy nebyla nutná.

Během konzumace piva nás v parku navštívil místní bezdomovec tmavší barvy pleti. Musel být velmi zkušený, jelikož se nenechal zmást papírovými sáčky. Fakt, že pijeme na veřejnosti, jej velmi pobavil. Nejspíš se popíjení u památníků moc nenosí.