Po dvou hodinách spánku vstáváme za šumu Niagarských vodopádů. Martin nezamhouřil oko a chodil místo spaní po okolí. Stihl tak vypozorovat, kde můžeme nechat přes den auto a také si všiml jistého chlápka zabaleného v pytli na odpadky u trafostanice v parku poblíž. Doufáme, že chlápek žije.
Kromě toho Martin zjistil, že jsme parkovali celou noc na černo. Je záhadou, jak je možné, že jsme při našem „štěstí” nedostali pokutu.
Po přeparkování auta blíže k vodopádům jsme nedaleko nalezli parkovací automat, stejný vzor, jaký máme v Praze. Automat byl však poněkud hamižný a během chvilky nám sežral 40 USD.
Vodopády jsme si prohlédli z americké i kanadské strany. Výhled z Kanady je překrásný, narozdíl od bizarních kasin a podobných institucí v blízkosti vodopádů.
Cesta z Kanadské strany zpět do USA přes Rainbow Bridge nás stála 1 USD na hlavu za mýto pro pěší. Zřejmě kompenzace pošlapání asfaltu.
Z Niagár jsme se dali naším Rolls Roycem na krátkou prohlídku Buffala, prvního města Spojených států s veřejným osvětlením. Největším zážitkem v Buffalu bylo cachtání nohou ve fontánce mezi hotelem Mariott a promenádou Canalside, která vzdáleně připomíná pražskou náplavku.
Cestou do finální destinace dnešního dne – Clevelandu – děláme ve městě Erie na kraji Erijského jezera krátkou přestávku na prohlídku zdejší mariny. V městečku Ashtabula jsme se ještě zastavili na večeři v Pizza Hutu, což se ukázalo jako špatný nápad. Trvalo dlouho, než se nám podařilo odkutálet se zpět k autu. Útěchou nám byla projížďka místním venkovem.
Nyní se chystáme přespat v Clevelandu a zítra navštívit město.
Na závěr vtipná místní fakta: