Windy City

Procházíme si ulice Chicaga, města, kde byl postaven první mrakodrap. V ukrutném vedru jsme rádi za každý kousíček stínu. Potěšením nám je pěkná náplavka a následně Millenium Park s ikonickou fazolí a Grant Park s Buckingham Fountain. V kombinaci s větrem (odtud přezdívka Chicaga – Windy City) se z velkolepé fontány stává veřejná sprcha, čehož promptně využíváme pro ochlazení.

Jedním z cílů dnešního dne byla opětovná návštěva restaurace The Park Tavern, kde měli včera zavřeno. Abychom se z návštěvy putyky za bílého dne necítili provinile, zastavili jsme se ještě na prohlídku umění do muzea současné fotografie. Nechyběly zde ani kousky slavného Ansela Adamse.

Do taverny jedeme 19 zastávek autobusem, abychom si náš oblíbený Prazdroj opravdu zasloužili. Park Tavern nedosahuje úrovně pražských Lokálů, nicméně i průměrná Plzeň načepovaná stylem „čochtan“ zde hřeje naše srdce.

Plznička neplznička, nastal čas přiblížit se opět autobusem k druhému cíli dneška – Willis Tower, druhému nejvyššímu mrakodrapu Spojených států. Ve Willis Tower máme za cíl podívat se na vrchol do balkonků s prosklenými podlahami, na kterých se nejednomu mohou roztřást kolena.

Nakonec se ukázalo, že větší mindfuck než balkonky samotné, je doba čekání na ně. Ve frontě jsme stáli zhruba hodinu a to vyhlídka nebyla ani zdaleka plná turistů. Jen měl každý z návštěvníků zvláštní potřebu fotit se v prosklené budce ve stoje, v leže, sedě, na břiše, na zádech, v objetí partnerky (či partnera, abychom byli korektní). Zážitek vskutku bizarní.